Historický vývoj: majitelé

V první listinné zmínce o Hrušovanech z roku 1131 je zmiňováno, že se zde nacházela tvrz (dnešní zámek), opevněný kostel, několik domů a mlýn. Město i tehdejší tvrz měnili postupně majitele. Necelé půlstoletí jej vlastnil rod Pernštejnů. V roce 1572 je zakoupil Petr Čertorejský z Čertorej. Po bitvě na Bílé hoře byl majetek Čertorejských zkonfiskován, jelikož se přiklonili na stranu moravských stavů, a to ve prospěch hornorakouského zemského maršálka, svobodného pána, Siegfrieda Christopha Breunera. Zajímavostí je, že původně měl být převod bezúplatný, v zemských deskách je však uvedena cena 60.000 zlatých rýnských. Vnuci Siegfrieda v roce 1668 tvrz a městečko prodali za 68.000 zlatých hraběti Michaelu Adolfovi II. von Althann, který založil hrušovanskou větev rodu Althannů. Rod Breunerů se však do historie Hrušovan opět vrátil, neboť Michael Adolf II. se podruhé oženil, jeho manželkou se stala hraběnka von Breuner (Eva Krbelová, 2002).

Rod Althannů

Althannové vlastnili hrušovanský zámek více než 120 let (od konce 17. století do 19. století, tedy). Zámek se pod jejich rukama změnil ze středověké tvrze na barokní zámek a následně na zámek neoklasicistní. 

Za zakladatele tohoto rodu je považován Dietmar, který měl údajně žít na přelomu 12. a 13. století. Dietmar se dožil vysokého věku, kvůli kterému se mu přezdívalo der alte Thann, zkráceně althann, což dalo podobu jména jeho potomků na celá další dlouhá století (Karel Janíček, 2003).

Dietmar z Thannu, socha v nice Sálu předků SZ Vranov nad Dyjí, zdroj: Karel Janíček, 2003


Dietmar z Thannu se v pokročilém věku zúčastnil výpravy do Svaté země, a to pod vedeném Leopolda Rakouského, od kterého obdržel erb, jehož podobna se zachovala do dnešních dnů. Původně měli Althannové v erbu jednoduché písmeno A, které se s mocenským vzestupem rodu postupně vyvíjelo. Dominantní zůstává písmeno A, které je doplněno náznakem písmene T a číslicí 3. A tuto složeninu „3AT“ pak rodová legenda vykládala ve vztahu k zakladateli Dietmarovi jako – já jsem Tobě, můj vévodo a zeměpáne, „třikrát věrný starý Thann“ (Květa Brychtová, 2008).

zdroj: Karel Janíček

 

Rod Althannů patří mezi nejdůležitější rody hrušovanské historie. Poprvé jsou připomínáni ve 12. století. Ve 14. století se usazují v Horní Falci a v Dolním Bavorsku (město Landshut), kde jsou naposledy zmiňováni v roce 1555.

Postupný vzestup rodu nastal za Wolfganga z Althannu, který přišel někdy v roce 1530 do Rakous, jeho syn Kryštof se stal prezidentem dvorské komory. Kryštofův syn Volf Dětřich kupuje moravská desková dominia Jaroslavice (1609) a Vranov (1618) a patří k významným zemským feudálům – stejně jako jeho starší bratr polní maršálek a první althannský hrabě Michal Adolf I., který se se svými kariérními úspěchy zařazuje mezi nejpřednější šlechtice Říše (Karel Janíček).

Zajímavostí tohoto rodu je, že mužští příslušní rodu se vždy jmenují prvním jménem Michal, první jméno každé ženy z rodu Althannů je Marie. Jedná se o tradici, která se dodržuje od roku 1589 do současnosti (Květa Brychtová, 2008). Patronem mužských příslušníků rodu byl totiž archanděl Michael a patronkou žen Panna Marie.

Zakladatelem hrušovanských Althannů byl Michal Adolf II. Jeho matkou byla Marie z Eggenbergu a Krumlova, otcem byl Michal Jan I. (1608-1646), říšský hrabě, svobodný a korouhevní pán z Goldburgu a Murstettenu. Bratrem Michala Adolfa II. byl Michal Jan II. (1643-1702), říšský hrabě, svobodný a korouhevní pán z Goldburgu, který byl stavebníkem zámku ve Vranově nad Dyjí (Karel Janíček). Michal Adolf II. nechal kolem zámku zřídit rozsáhlý park a květinovou zahradu, hrušovanský zámek vlastnil v letech 1668-1693.

Pohled na zámky, stav odpovídá roku 2018, zdroj: Fotografie Spolku pro hrušovanský zámek

 

Synem Michaela Adolfa II. byl Michael Ehrenreich, který zámek vlastnil celých 18 let, zemřel v roce 1711. Po něm zdědil zámek jeho syn Michael Antonín, který držel zámek a hrušovany celých dlouhých 54 let, naproti tomu jeho syn, Michael Gundaker, vlastnil zámek a město pouhých 8 let. Zemřel v roce 1773, zanechal po sobě ročního syna, Michaela Franze, jehož portrét můžete vidět na jednom z obrazů na SZ Vranov nad Dyjí v době, kdy mu bylo okolo 4 let. Bohužel zemřel v dětském věku, když mu bylo 12 let. Roku 1784 pak Hrušovany přešly na jeho strýce Michaela Maxmiliana a Michaela Jana.

Michal Maxmilián se zapsal do historie jako c. k. komoří, hrabě, generál – felzeugmeister a velitel pevnosti Szeged. Jeho bratr Michal Jan Althann působil jako c. k. komoří, hrabě rytmistr pluku Pallavicini, později guberniální rada a brněnský krajský hejtman, náčelník politické, vojenské, finanční a soudní správy na spravovaném území.

Později se stal Michal Maxmilián jediným vlastníkem hrušovanského zámku, jelikož za svého bratra zaplatil dluhy a zavázal se vyplácet mu měsíční důchod 200 zlatých. Michal Maxmilián a Michal Jan pocházeli z 16 dětí, jejich rodiči byli Michal Heřman III. a Marie Antonie von Assenburg.

Michael Maxmilián zůstal posledním mužským potomkem rodu Althannů, po jeho smrti vymřela linie Althannů po meči. V roce 1794 sepsal závěť, kterou odkázal svůj značně zadlužený majetek nezletilé dceři zemřelého bratra Phillipa Maxmiliáně.

Marie Anna Maxmiliána z Althannu (1776 – 1833) zdědila hrušovanské panství v roce 1795. V roce 1796 proběhla dražba rodinných šperků, v roce 1797 byly evidovány dluhy ve výši 200.506 zlatých, odhadovaná cena statku byla ve výši 381.174 zlatých (Eva Krbelová, 2002).

Maxmiliána si vedla deník, který se dochoval do současnosti. V tomto deníku Maxmiliána přesně popisuje nejenom život na zámku, ale i její pozoruhodný vnitřní svět. Podle záznamů z deníku se podstatná část dne na zámku odehrávala v zahradách, kterou považovala za skvost, povinně do ní musela nahlédnout každá návštěva. Bohužel jedná se o jeden z mála pramenů. Do současnosti se rodinný archiv a archiv velkostatku dochoval pouze ve velmi špatném stavu (Michal Konečný, 2015). O hraběnce Althannové víme, že jejím manželem byl hrabě Dominik z Hardeggu (1767-1736), kterého si vzala roku 1799, kdy byla zplnoletněna. Dominik byl mladší z rodové větve na Kadolzi a Seefeldu.

Nádheru přilehlého zámeckého parku si můžeme připomenout z níže uvedeného obrázku.

Zámecký park, zdroj: pohlednice pana Milana Skopala, kterou nám poskytl Miroslav Fousek

 

Po smrti Maxmiliány byla výše dluhu na majetku 78.100 zlatých. Pozůstalost byla vyřízena roku 1837, kdy majetek přechází na její svobodnou dceru Annu Hardegg-Althannovou (1805 – 1879), které v té době bylo 32 let (Eva Krbelová, 2002).

Anna se provdala za Karla Bedřicha Kammela (1813-1886). Toto manželství bylo velmi netradiční, budilo velkou pozornost. Mezi předky Anny patřili příslušníci starobylých a významných rodů – Hardeggů a Althannů. Karel byl neurozeného původu, navíc protestant. Dochoval se dobový tisk, který nese informaci o tom, proč hraběnka pojala za manžela právě Karla „kvůli jeho slušnému chování, praktickým názorům v ekonomických záležitostech a dalším ušlechtilým vlastnostem, v nichž dělal zvláště dobrý dojem. Císař jej následně povýšil jako rytíře s predikátem z Hardeggu a Kammel se tak stal jedním z největších pozemkových vlastníků na Moravě“.

Anna a Karel nechali přebudovat barokní zámek na neoklasicistní (Michal Konečný, 2015). Vzhled barokního zámku je patrný z níže uvedeného obrázku, kde je společně se zámkem zachycen rybník před vypuštěním. Vypuštěn byl jako poslední z kaskády rybníků, které se táhly proti proudu Jevišovky (Zdeněk Omelka, 2019).

Zámek před přestavbou, zdroj: Michal Konečný

 

Do dnešních dní se dochovala fotografie obrazu Anny, Karla a jejich dětí (Emanuela, Karl a Dominik). Obraz pochází z roku 1852. Rytíř Karel na něm sedí před svým cukrovarem, který založil v roce 1848. Jeho žena Anna sedí před již zrekonstruovaným zámkem (Michal Konečný, 2015).

Anna, Karel a jejich děti léta Páně 1852, zdroj: Michal Konečný

 

Dominik Kammel von Hardegger, byl jedno z dětí Anny a Karla, na zámku v Hrušovanech nad Jevišovkou vyrůstal (Eva Krbelová, 2002). Prostředí Hrušovan mu přirostlo k srdci natolik, že ikdyž dostal jako dědictví kammelské panství v Dolním Rakousku, nechal si postavit v Hrušovanech nad Jevišovkou dům, aby se mohl vracet. Dům byl postaven roku 1885, říkalo se mu „KAMMELHAUS“, dnes zde sídlí radnice (Miroslav Fousek, 2019). Zajímavostí je, že zde byly objeveny malby od Alfonse Muchy, některé z nich jsou již obnoveny, nachází se v pracově starosty a na podatelně, kam je možné se na ně podívat.

Kammelův dům, zdroj: Sbírka Miroslava Fouska

Zámek a rod Khuen-Belasi

(Bude doplněno).

Zámek po druhé světové válce

V letech 1946 – 1949, kdy probíhal odsun německého obyvatelstva (město přišlo o jednu třetinu obyvatel), zámel sloužil jako místo pro Němce, kteří nebyli schopni odsunu. Budova pak byla převzala ministerstvem zemědělství, které do ní umístili zemědělskou školu a učiliště pro agronomy a veterináře. Následně obývala zámek pohraniční stráž. Československá lidová armáda držela zámek do poloviny 80. let 20. století. Poté, co byl zámek opuštěn vojáky, byl značně zchátralý, Okresní národní výbor jej roku 1985 odmítl převzít. V červenci roku 1986 se zřítila severovýchodní část východního křídla (Eva Krbelová, 2002).

Stav zámku z roku 1986, zdroj: Eva Krbelová, 2002

 

V roce 1987 doporučil tajemník MNV, Petr Štursa demolici celé stavby. Díky aktivitě brněnských památkářů, kteří se snažili od odchodu vojska objekt zachránit. Vojsko, které v té době zámek vlastnilo požádalo o zrušení památkové ochrany. Dne 13. 5. 1987 proběhlo v této věci jednání, Místní národní výbor a Okresní národní výbor ve Znojmě s demolicí tehdy souhlasili. Avšak Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody demolici neodporučilo. Památkáři se aktivně obraceli na různé firmy a nabízeli budovu zámku k využití. Jednání byla úspěšná a v roce 1987 zámek získala Tesla Litovel. V následujícím roce firma započala s opravami, vlivem pádu komunismu a transformací výroby však došlo k zakonzervování nedokončené budovy. V roce 1990 se Tesla pokusila o dražbu budovy, kvůli předkupnímu právu státu však byla dražba zastavena. Následující roky zámek chátrá, v roce 1996 jsou provedeny alespoň udržovací práce (Eva Krbelová, 2002).

Zámek ve 21. století

Tesla Litovel byla převzala i se zámkem firmou Elektro Praga Hlinsko. Zámek se ani tehdy nedočkal využití, v roce 2001 byl prodán městu Hrušovany nad Jevišovkou (Eva Krbelová, 2002).

Město Hrušovany nad Jevišovkou jej plánovalo přebudovat na lázeňský dům, kde by se klientům aplikovaly léčivé zábaly z rašeliny, která by se zde i těžila. Byl také proveden průzkum, ze kterého bylo zjištěno, že se zde nachází prameny teplé vody, které by byly v zamýšleném lázeňském domě rovněž využity. Tehdy byl starostou Ing. Miroslav Miloš, kterému se podařilo získat peněžní prostředky na část výše popsaného projektu. Projekt však nezískal potřebnou podporu v zastupitelstvu města, získané peněžní prostředky tak byly investovány do vybudování bazénu s rehabilitačním centrem v budově bývalé mateřské školy (Miroslav Miloš).

Následovala dlouhá léta, kdy město hledalo kupce. Proces pokračoval i za starostky paní Ing. Aleny Loukové. Den před volbami, v roce 2010, tehdejší zastupitelé rozhodli o prodeji zámku firmě Orguloso, která městu nabídla dva a půl milionu korun, dohodnutou částku však nikdy nezaplatila, její záměr vybudovat zde domov pro seniory se tedy nikdy neuskutečnil. Podle bývalého hrušovanského místostarosty Josefa Cízlera však věc spěchala. „Se zájemcem jsme jednali od jara loňského roku. Představil nám svůj záměr, dodal některé podklady. Tlačil ho čas, protože pracoval na větším projektu, kterého měl být hrušovanský zámek součástí. Kdybychom nereagovali včas, šel by asi jinam,“ vysvětloval již dříve zařazení prodeje do poslední schůze minulého zastupitelstva Cízler (ČT24).

Firmě Orguloso předsedal podnikatel Jan Rejzek, firma se zabývala strojírenstvím a stavebnictvím. Smlouva, na základě které mělo dojít k prodeji zámku firmě, měla vážné nedostatky, nebyla v ní ani zmínka o sankcích za nezaplacení nebo pozdní platbu. Důsledkem toho došlo k převodu zámku na nového majitele bez toho, aniž by byla zaplacena kupní cena. Zastupitelé města proto smlouvu vypověděli, avšak firma Orguloso na výpověď nepřistoupila, místo toho chodily pouze příslyby platby v různých náhradních termínech, a tak město podalo na firmu Orguloso žalobu, Okresní soud ve Znojmě, který ji dne 28. 11. 2011 vyhověl (ČT24).

Poté, co město získalo zámek zpět začalo pracovat na procesu jeho odvodnění, nechalo vypracovat plány. V roce 2015 si město nechalo vypracovat studii proveditelnosti a ještě v témže roce město provedlo mezi obyvateli průzkum využitelnosti zámku, kdy se téměř 70 % respondentů vyjádřilo pro ponechání zámku v majetku města s cílem využívat jej pro sociálně-kulturní potřeby regionu.

Statické zabezpečení základové desky probíhalo ve třech etapách.

I. etapa rekonstrukce zámku – zajištění statiky v rámci projektu Zajištění statiky zámku v Hrušovanech nad Jevišovkou

Název dotačního programu: Podpora rozvoje v oblasti kultury a památkové péče v roce 2016.

  • Celkové výdaje na akci: 746 701,00 Kč.
  • Výše dotace z Jihomoravského kraje: 325 000,00 Kč.

II. etapa rekonstrukce zámku – zajištění statiky, posílení výrazněji prosedající základové spáry zámku v Hrušovanech nad Jevišovkou

Název dotačního programu: Podpora rozvoje v oblasti kultury a památkové péče v roce 2017.

  • Celkové výdaje na akci: 1 692 685,74 Kč (včetně DPH).
  • První dotační titul - dotace z Jihomoravského kraje: 475 000,00 Kč (včetně DPH).
  • Druhý dotační titul - dotace z Ministerstva kultury ČR: 404 000,00 Kč (bez DPH).

III. etapa rekonstrukce zámku - zajištění statiky + lokální zásahy zámku v Hrušovanech nad Jevišovkou

Název dotačního programu: Podpora rozvoje v oblasti kultury a památkové péče v roce 2018.

  • Celkové výdaje na akci: 1 916 778,18 Kč (včetně DPH).
  • První dotační titul - dotace z Jihomoravského kraje: 375 000,00 Kč (včetně DPH).
  • Druhý dotační titul - dotace z Ministerstva kultury ČR: 400 000,00 Kč (bez DPH).
350 let zámku Hrušovany nad Jevišovkou, zdroj: Sbírka Spolku pro hrušovanský zámek, autor: Filip Škoda

PRAMENY: