Články

Rubrika věnovaná vzpomínkám na události a obyvatele, které jsou spjaté s historií Hrušovan nad Jevišovkou. Pojďme se o tyto vzpomínky podělit a společně je uchovejme pro současnou i budoucí generace. 

Zdroj: 1. – pohlednice, sbírka pan Miroslava Fouska, 2. – autor VM video production, 3. – vizualizace, autor Pavel Hendrych

 

 

Josef Vidourek

Při čtení knihy Miroslava Fouska „Hrušovany nad Jevišovkou od dávné minulosti po současnost“ narazíme v odstavci věnovanému Moravskému rybářskému svazu (dříve např. Český rybářský svaz) na hrušovanské rybářské závody. Ty nesou název Memoriál Josefa Vidourka. Rád se pokusím alespoň krátce Josefa Vidourka, mého dědu, představit. 

 

Josef Vidourek se narodil v roce 1925 a vyrůstal v Římově (okr. Třebíč). Vyučil se obchodním příručím (obchodní pomocník, prodavač). Po válce se přistěhoval za bratrem Karlem Vidourkem do Hrušovan nad Jevišovkou a vykonával zde práci obchodního příručího. Poté začal pracovat ve starém cukrovaru – jako vedoucí dopravy a později také jako agronom. Od 70. let dělal vedoucího dopravy a skladu v novém cukrovaru.

 

Obsah obrázku osoba, pózování, fotka, stojící

Popis byl vytvořen automaticky

Fotografie z váhy ve starém cukrovaru, datováno 29.11.1955, Josef Vidourek první zprava. Na zadní straně fotografie jsou uvedena jména Soukal Jindřich, Jarolímová Markéta, Skácelová Marie (zdroj rodinný archiv Aleny Omelkové).

 

Obsah obrázku vlak, exteriér, stopa, staré

Popis byl vytvořen automaticky
Řepná kampaň ve starém cukrovaru, blíže nedatováno (zdroj rodinný archiv Aleny Omelkové).

 

 

Obsah obrázku osoba, fotka, exteriér, stojící

Popis byl vytvořen automaticky

Odborná disputace nad úrodou okurek, Josef Vidourek uprostřed, blíže nedatováno (zdroj rodinný archiv Aleny Omelkové).

 

Obsah obrázku osoba, fotka, exteriér, skupina

Popis byl vytvořen automaticky
Společná fotografie pracovníků v areálu starého cukrovaru, Josef Vidourek druhý zleva, manželka Libuše Vidourková druhá zprava (zdroj rodinný archiv Aleny Omelkové).

 

S manželkou Libuší, rozenou Duškovou, měl dvě děti, Alenu (provdanou Omelkovou) a Lubomíra. Za zmínku jistě stojí, že společně žili v domě na Znojemské ulici 496, kde dnes nalezneme vinotéku a kadeřnictví Mikových. Přestavbou přízemí tohoto domu na obchodní prostory se totiž dům proměnil do své původní podoby.

 

V soukromém životě se životní vášní Josefa Vidourka stalo rybaření. Byl také velmi činným v rybářském svazu, kde vykonával funkci jednatele a zapisovatele (hezky psal). Rybářem byl až do své smrti v roce 1986 ve věku 61 letech. V rodinném archivu Aleny Omelkové se bohužel nenachází žádná fotografie z rybářského prostředí, kdy by byl Josef Vidourek zvěčněn. Za jeho činnost a obětavost pro rybářský svaz však nese každoroční rybářský závod jeho jméno.

 


Odznaky za zásluhy pro Československý, resp. Český rybářský svaz Josefa Vidourka.

 

Názvy funkcí, které Josef Vidourek vykonával ve starém a novém cukrovaru, možná nejsou úplně přesné. Budu rád za jakoukoliv zpětnou vazbu na email zdenek.omelka@email.cz, pokud některé informace nejsou přesné nebo lze k nim získat další doplňující informace.

vnuk Zdeněk Omelka

 

Doplnění ke knize pana Fouska

S velkým zájmem jsem vzala do rukou knihu našeho spoluobčana pana Ing. Miroslava Fouska "Hrušovany nad Jevišovkou od dávné minulosti po současnost". Velmi obdivuji a oceňuji dílo, kterým se zabýval mnoho roků.

Po prvním prolistování jsem šla po kapitole, která mne zajímala nejvíce – po historii zdejší školy. Zjistila jsem, že chybí zmínka o období 1945–1958. Po domluvě s panem Fouskem doplním skutečnosti, které jsou mi dobře známy – jednak z vyprávění mé matky, mnohé si pamatuji.

V červenci 1945 přišel do Hrušovan pan Karel Žák (můj otec). Byl učitel, aprobace český jazyk, dějepis, zeměpis a také aprobace pro 1. stupeň. Celý profesní život působil v jihomoravském pohraničí. Od školního roku 1932/33 působil v Lechovicích. Většina obyvatel byli Němci. Na podzim pohnutého roku 1938 musel – už s rodinou – před německým živlem uprchnout do vnitrozemí.  Učil v Lukovanech, zastával tam také funkci tajemníka obce, dělal zprostředkovatele mezi Němci vedeným úřadem a českým obyvatelstvem.

Obrázek: Karel Žák

Zdroj: Rodinné album paní Elišky Strýčkové

Po 2. světové válce bylo třeba zorganizovat české školy, v Hrušovanech se tohoto úkolu ujal Karel Žák. Byl vybaven zkušenostmi v práci učitelské, organizační, znalostí německého jazyka, zdravým selským rozumem a byl mladý. Bylo mu tehdy 38 let.

Během několika roků se mu podařilo – spolu s vedením obce – získat do Hrušovan učitele. Někteří tady zůstali jen krátce, ale mnozí vytvořili dobrý odborný kolektiv a působili zde dlouhé roky. Otec byl prvním učitelem českého jazyka v poválečných Hrušovanech. Dětem, které českému jazyku nerozuměly, češtinu vysvětloval německy. (Na to vzpomínala dnes již nežijící paní Eliška Klímová rozená Waldová).

Obrázek: Učitelský kolektiv 

Zdroj: Rodinné album paní Elišky Strýčkové

Ve funkci ředitele školy K. Žák působil od roku 1945 do roku 1954. Tehdy jsem to nechápala, nyní vím, že byl prací zavalen. Učitelé nepracovali jen ve škole, měli také četné veřejné povinnosti a byli pod nesmírným politickým tlakem tehdejší doby. Otec byl velmi unaven. Vykazoval všechny příznaky toho, čemu se dnes říká syndrom vyhoření. Povinnosti ředitele školy po něm převzal Jan Valenta.

Obrázek: Karel Žák během výuky žáků místní ZŠ

Zdroj: Rodinné album paní Elišky Strýčkové

V učebnicích dějepisu se dovídáme letopočty, jména významných státníků, vojevůdců, dobových hrdinů. Vždy však tady také žili obyčejní lidé své obyčejné životy a dle svých možností a schopností pracovali pro lidské společenství, jehož byli součástí.

Napsala jsem víc, než by se vešlo do zmiňované knihy. Je toho moc, když člověk mého věku začne vzpomínat...

 

                                                                                                                                                      Eliška Strýčková